V některých oblastech severních Čech a dost možná i jinde se zase poměrně ve velkém rozmnožily vši. Už jenom při čtení této věty si naprostá většina z nás začne drbat vlasy, protože si podvědomě myslí, že je také něco ve vlasech svědí. Chovatelé vší zaznamenali další úspěch.
Veš dětská (nebo také vlasová či hlavová) je přítel člověka. A jako velmi blízký přítel člověka žije veš v lidských vlasech a to nejčastěji ve vlasech dětských. Veš je roztomilé zvířátko, které měří 2-4 milimetry a s láskou se neuvěřitelně zahákne do vlasu tak, že nejde skoro vůbec sundat. Samičky navzdory kontrole porodnosti kladou vajíčka (takzvané hnídy) jak o život a za 3 týdny jich stihnou až 150. A tak se chov těchto zvířátek, která mají člověka opravdu rády a velmi rádi se k němu tulí, vyplatí.
Pokud jdete venčit nějaké jiné domácí zvířátko a nebo si svého mazlíčka vezmete na návštěvu k přátelům, téměř nikdo se nepohoršuje. Nikomu nevadí pes, kočka, fretka, had, andulka či pavouk. Ale zvířátko lidskému mozku nejbližší vítaným návštěvníkem není. Proč? Je sice pravda, že kousnutí vší může způsobit alergickou reakci. Ale nemůže totéž způsobit i škrábnutí kočkou, kousnutí psem a nebo uštknutí hadem?
Když k někomu omylem přiletí domů papoušek, pořídí mu klec a dá mu najíst a napít. Když dítě přinese ze školy veš, začínáme se k nim chovat netolerantně až agresivně. Místo krmení na ně zkoušíme jedovaté šampony a místo vlídného slova propadáme panice a studu. A přitom se nic neděje. Vši i jejich chovatelé nás mají rádi.
Smutní mohou být pouze lidé bez vlasů, protože vši se prý nerady kloužou. Zbývajícím lidem (to jest těm vlasatým) zbývá vůči vším jediná zbraň. A tou je tolerance. Buďte na vši hodní a jejich chovatelé pochopí, že tudy cesta nevede a semtam si vlasy umyjou.
0 comments:
Přidat komentář